Umělecká tvorba akademického malíře Miroslava Houště

je pokračováním staleté a nepřerušené klasické výtvarné tradice.

I po zimním návratu z jihu Evropy máme v Zaalpí radost ze slunce

Podívejte se jak slunce kreslí veselou, tajemnou ale i hravou náladu na naši zeď díky vitráži.

photo

Barevné mozaikové výplně oken se objevují již od antiky. Největší rozvoj klasické vitráže však souvisí zejména se stavbou středověkých katedrál. Tehdejší technologie neumožňovala výrobu velkých skleněných tabulí, rozměrné otvory bylo nutné vyplňovat tabulemi ze spojovaných skel. Rozvoj však nebyl jen vynucen technickou nevyspělostí, velký význam vitráží je vidět např. u středověkého ideologa katedrální architektury, opata Sugera, který přikládal světlu a barvě z velkých oken mimořádný teologický a liturgický význam. Spojování barevných skel se vyprofilovalo jako samostatné umělecké řemeslo.

U klasické vitráže se jednotlivé díly řežou z různých druhů skel podle výtvarného návrhu (kartónu) a sesazují do olověných pásků s průřezem tvaru H, které se ve spojích pájí cínem. U novějších vitráží se kvůli trvanlivosti povrch olověných pásků cínuje, případně se používá profilů z mědi, mosazi nebo zinku. Osazované otvory musí být přizpůsobeny větší tloušťce a váze vitráží.

Více o vitrážích naleznete ZDE >