Obr ochranitel

Pravé léto zpomaluje krok, aby se rozplynulo ve vlídném létu babím, jež krůčkem přejde do podzimu.

Vše se trochu zklidní a lidem začnou ozvláštňovat ozvěny letních zážitků běžný život.

Obrazy měst, krajin, rybníků, řek i moří probarví znovu a znovu šedohnědé tóny podzimu.

Třeba si někdo vzpomene také na vyobrazení nebo sochy obrovitého světce, jež nese malé dítě a opírá se o mohutnou hůl. Máte-li tento zážitek, vězte, že tím zvláštním gigantem mohl být jen svatý Kryštof a též vám budiž zjeveno, že to opravdu není ledajaký svatý.

Není to světec pověřený abstraktními, nesrozumitelnými anebo nepraktickými úkoly. Jako patron motoristů a všech cestujících, letců, lodníků, námořníků, obchodníků, atletů, lékařů, horníků, tesařů, kloboučníků, barvičů, knihařů, zahradníků, dětí; je vzýván i při nepříznivém počasí, proti nákazám a živelným pohromám i proti náhlé a nekající smrti.

Ale vraťme se k jeho zevnějšku a atributům, to musím dělat velmi pečlivě také já, protože se připravuji zhmotnit své imaginace o něm v podobě sochy. Zatím jsem dokončil velký pastel, který upevnil mé představy o zobrazovaném, i když zatím jen v iluzivní zkratce sochařsky veledůležité třetí dimenze.

Příběh sv. Kryštofa rozvinul své drama na pozadí Lykijského království, tedy v dnešním Turecku. Tamní král měl podařeného koníčka, jako mnozí před ním i po něm, koníčka v podobě pronásledování křesťanů. Král chtěl boha vypudit z Kryštofovy mysli například vsazením dvou lepých dívek do jeho vězeňské cely, ale on je přivedl ke křesťanství. Ani zabít jej nemohli jen tak, zabijte obra! Zmohlo ho až čtyři sta vojáků – vskutku potupný poměr, čtyři sta na jednoho.

My sv. Kryštofa chceme ale vidět, když žil. Byl silný a chtěl sloužit jen tomu nejmocnějšímu. Jeho stupnice moci zpočátku končila ďáblem, který uměl lidem přece tolik nabídnout. Posléze si všimnul, že ďábel i při své veliké moci má panickou hrůzu z kříže, symbolu Ježíše. Pochopil rázem, kdo je tím nejmocnějším. Svou službu bohu prováděl tak, že přenášel na svých mohutných plecích lidi přes divokou řeku, opíraje se přitom o masivní hůl. 

Jednou šel vlnami s malým dítětem na zádech, neočekávaně cítil stále větší a větší váhu svého břímě. Velmi se tomu divil a zeptal se: „Kdo jsi dítě a proč jsi tak těžké?“ Dítě odpoví: „Já jsem Ježíš Kristus a ty jsi chvíli se mnou nesl celou tíhu světa.“ Když se obr nedůvěřivě díval na dítě, poutníka, zazelenala se jeho hůl, proměnivše se v úrodný datlovník.

Svatý Kryštof je zobrazován s dítětem, holí-fíkovníkem a se zeměkoulí na ramenou.

 Ať tento patron je vždy na naší straně a neopouští nás ani v automobilech, kde potřebujeme někdy ochranu nejen jeho, ale i všech svatých.

Miroslav Houšť