Jak se rodí socha

V loňském a letošním roce jsem se poměrně hodně, vedle své malířské činnosti, zabýval sochařskou tvorbou. Mnoho lidí, kteří přicházeli do mého ateliéru, se ptali tak často a na tolik věcí, které souvisí s realizací sochy, že mohu předpokládat zájem o tento nevšední proces i u širšího publika.

Socha – plastický výtvor, předmět provedený ve všech třech dimenzích (šířka, výška, hloubka) je něco zcela jiného než kresba, malba či reliéf. Socha, skulptura, svou plastičnost nemusí předstírat. Ale může ji divákovi na základě autorského záměru přinášet ve větší zřejmosti a vyhraněnosti než sama příroda.

Tento, místy až odborně popsaný, pohled na plastický předmět je ve skutečnosti pro člověka přirozený a běžný od nejdávnějších časů. Například v blízkosti našeho katastru byla nalezena světově významná keramická soška býka pocházející z doby železné.

Začátek sochařské práce je i dnes velmi podobný činnosti našich předhistorických předků. Vezmete hlínu v té kvalitě a struktuře která vám vyhovuje a vytváříte sochařskou skicu neboli bozzetto ve zmenšeném měřítku - pro výslednou životní velikost většinou 1:10. Tyto první skici jsou proto tak malé, abychom nebyli zatěžováni zpracováním velkého množství hmoty a mohli jejich tvar, gesta a výrazy rychle měnit a dopracovávat se tak ke konečnému názoru před započetím další práce.

Jsme-li již s bozzettem spokojeni, musíme nyní uvažovat o možnostech naprosto konkrétního budoucího materiálu, ve kterém bude socha realizována. Materiál určuje technické možnosti i další postup. Jinak zvýrazňujeme modelaci, má-li končit třeba v hořickém pískovci, jinak, bude-li výsledkem artefakt z kararského mramoru. Hmotou s největšími možnostmi je však bronz. Tam může být dotek našeho prstu nebo špachtle přenesen s daktyloskopickou přesností. Zmínil jsem bronz a  kámen. Z hlediska řemeslné práce jsou to dvě odlišné polohy. Definitivní návrh sochy vymodelovaný většinou do hlíny musí být pro liteckou práci (např. v bronzu) připraven v poměru 1:1 s výslednou sochou. Naproti tomu definitivní návrh pro kámen může být v různých poměrech, nejčastěji 1:3, protože kamenické řemeslo umožňuje použití redukčních kružítek ke zvětšování i zmenšování modelu. Čím bližší je model svou velikostí výsledné realizaci, tím autentičtěji přenese kameník autorův rukopis i záměr.

Hlína, kterou většinou používáme, je schopna přenést ty nejjemnější záchvěvy autorovy fantazie, ale je v podstatě masou velmi měkkou, která se může lehce zhroutit. Neobejdeme se zde bez mnohých podpůrných konstrukcí, dřevěných i kovových. Vše musí být dostatečně pevné, neboť běžnou váhu hlíny ještě zvyšuje její vlhkost, která se nesmí v průběhu práce snížit. Zajímavý je i fundament, na kterém sochař pracuje, je to sochařský stojan ze silných  dřevěných nosných prvků s masivní deskou, která je umístěna na točně, abychom po celou dobu modelování mohli plastikou pohybovat. Otáčení představuje mimořádně závažnou část umělecké pracovní metody. Představme si zeměkouli s jejími poledníky, ty jsou však vzhledem k tvaru koule a kružnice ze všech pohledů stejné, kdežto u rozevlátých tvarů soch jsou s každým pohnutím jiné a dohromady skládají výsledný tvar.

Dokončený model (není-li vytvářen pro účel přímého vypálení a tedy vzniku keramiky) je potřeba přenést do nějakého stále pevného materiálu a tím je sádra. Sádrový odlitek je, zvláště u komplikovaných tvarů, oříškem mnohdy i pro zkušené štukatéry. Zkušenost a kvalita tohoto řemeslníka – štukatéra se stává pro úspěch práce nepominutelná. Sádrový odlitek dále sochař zušlechťuje retušemi, případně dalším modelováním přímo do sádry.

Teprve potom předá sádrovou sochu v našem případě kovolitcům, bronzařům, kteří vyrobí voskový odlitek. Ten se dá ještě retušovat a je to poslední možnost pro sochařův zásah. Na voskový odlitek litci založí bronzařskou formu, po jejím důkladném vysušení vytaví vosk, rozmístí vnitřní jádra (aby bronzový odlitek byl dutý a nekroutil se) a poté odlévají do bronzu. Dalším krokem se stává bronzařské sváření, neboť složitější tvary se musí odlévat po částech. Povrch je ukončen důkladnou prací cizeléra, která je korunována vytvořením patiny neboli konečného zabarvení bronzové sochy.

Uvědomuji si, že tento exkurs do procesu vzniku sochy je vzhledem k možnostem novinového článku značně zjednodušený, ale i tak hloubavější čtenář pochopí, jak zdlouhavý proces předchází například umělecký odlitek a jak zoufalým popřením celé této práce mnoha zcela zaujatých lidí je vulgární ničení a odvážení i závažných uměleckých děl na místo ubohého kšeftu do některých výkupen kovů.

Akad mal. Miroslav Houšť