Zvuk starodávného budíku

Slyším zvuk tikání starodávného budíku, který jsem koupil v zapadlém bazaru. Jak svérázný přístroj to však je? Celý mechanismus na odsekávání kousíčků času z nekonečné věčnosti tkví v plechové ulitě alpakové barvy. Tato válcovitá schránka získala formu úsilím kovotlačitele, aby chránila soukolí stroje a zároveň poskytla oku trochu uměřené krásy. Je důležité, aby se časoměr cylindrického tvaru udržel na místě, k tomu slouží filigránsky vysoustružené, mosazné nožičky, jež se snaží svým tvarem naplnit rezidua estetiky klasicismu.

Budík vydává kromě permanentního tikání ještě hlas zvonku, který zní z mosazné kopulky vymodelované jako bozzetto střechy orientálního pavilonu z Tisice a jedné noci. Nad kopulkou zlatavý kroužek čeká na uchopení prstem, chtěje mu na chvíli propůjčit svatozář. Ale co teprve ciferník, jenž, sestaven ze samých kružnic, hledí do prostoru. Dvě základní rafie s kapkovitými nákončími pomalu sunou svůj krok nad velkými hodinovými číslicemi počínajícího dne. Teprve až od třinácté hodiny sledují číslice na větším kruhu, které jsou vepsány do menších hůlkových typů.

Minuty se rozsypaly po kružnici v podobě zřetelných čárek evokujících oční řasy. Každá pátá minuta zdůrazňuje svoji přítomnost rovnostranným trojúhelníčkem. Na menším ciferníku tenká ručička vzbuzuje svou hubeností dojem úzkoprsé přísnosti. To je také na místě, neboť kam položí na cifrách dne svůj hrot, tam ve shodě s nastavením ve velkém okruhu běžícího času spustí nekompromisně zvonek. Nejmenší kružnici opisuje a stále předhání velké rafije vteřinová ručička ve tvaru akátového trnu.

Pak již jen malý nápis, Josef Jiránek Roudnice nad Labem, indikuje odkud pochází a pod čí patronací byl skoro před sto lety vyroben.

O co lépe se člověk spřátelí s věcí, která má jasný původ a jméno. Skoro si můžeme představit ruce hodináře, jak skládají celé soukolí, sledovány cvičeným okem posíleným hodinářským drobnohledem.

Věc, která má jméno a historii je povýšena do životného rodu a stává se přítelem, jehož se tak rádi dotýkáme rukama i pohledem.

Akad. mal. Miroslav Houšť