Fantazie jara

Krajina se ještě rozpíjí svými horizonty v měkkých šedích, jež malířka zima zanechala na své odhozené paletě, aby mohla bez zátěže pásmem sluneční bouře odtančit vstříc ledovým zrcadlům, která ulpívají na hlavách zemských pólů. Ale my prolnuti předivem vztahů a vlnovými délkami češtiny zůstáváme.

I čas se nyní na chvíli zastaví, než chladné stopy zimní baletky překryjí něžné doteky Vesny, vládkyně jara, jež našlapuje zpočátku panensky stydlivě, aby se nakonec oplodněna zlatem slunce stala v úrodném létě ženou.

Právě Vesnina panenskost může přilákat bájného nezkrotného posla šťastné lásky, nositele zdraví i síly, který právě jen panně složí pokorně hlavu do klína, dávaje tak na chvíli příležitost být viděn, nejen tušen v Knósském bludišti lidské fantazie.

Tato fyzickoéterická bytost jistě protančila mnohokrát baletními kroky piniové lesy Peloponésu i Apenin, proklouzla Šumavou a pak již zastínil běl její srsti svým zeleným přítmím Hercynský prales na území Čech, kde se Keltové, rozumějíce řeči zvířat, stromů a živlů uměli radovat s posvátností, proto nepoplašili jednorožce dokonce ani ve svých představách. Je již prozrazeno jeho jméno jednorožec. Jeho zobrazení zdobí a zbavuje všednosti štíty lékáren i domovní znamení.

Stále věřím, vlastně jsem přesvědčen, že jednorožce můžeme, pro štěstí, zahlédnout za úplňku i někde mezi Krlišem a Ersem na Poli bílého býka u Turska, stejně dobře, jako v kraji Bordeaux v oblasti Cheval blanc (bílý kůň) mezi vinicemi úžasného červeného vína.

Miroslav Houšť