Léto i Léto s velkým L jako naše naděje

Malé čtvercové plátno vypadá poněkud ztraceně na masivní malířské štafli z první poloviny 20. století. Skromná plocha může pro naši psychiku představovat vstup do velkorysé iluze imaginárního prostoru. Tady se prolínají květy několika křehkých růží, něžných tvarem i barevností. Asi ve středu celé kompozice zaujal dominantní místo tajemně dekorativní motýl se sametově pavími křídly. Každá malba má schopnost vyvolávat mnohé asociace přímo úměrně ke stupni naší náladové citovosti.

To znamená, že se celý zobrazený děj stane soustavou prvků jakési zvláštní geometrické konstelace naplněné napětím a očekáváním, tak typickým pro hru ještě nedospělou ke svému konci. Já tu vidím raně jarní růže na jedné straně, ty pozdější již jako posly léta na straně druhé. A v těžišti těchto mirákulních růžových vah září zmiňovaný motýl jako živoucí drahokam léta. Napadá mě, že vlastně léto, psáno dnes již rutinně s malým l, je jménem pradávné slovanské bohyně, která objímala jeho dary svými přejícími pažemi.

Léto je však pro nás něčím zbožštělým a těžko uchopitelným, jako by tu někde proudila energie jeho pradávné patronky. Je trošku jako ten motýl uprostřed obrazu, který je tak konkrétní a barevný, že sugestivnost jeho zjevu zcela překrývá nejpodstatnější motýlí vlastnost, spočívající v lehkém pohybu křídel, může se tedy v kterékoli vteřině zcela ztratit.

Ano, teď mám ten pravý přívlastek pro léto. Je po vzoru motýla intenzivně přítomné a zároveň nečekaně prchavé. Je fenoménem, ke kterému se zvláště my v Záalpí s takovou nadějí vztahujeme v chladných a šedých dnech počínajícího roku. Vkládáme do něj všechny své lepší představy a touhy po projevu našich citů pod zářícím sluncem a zároveň tento symbol jasného světla, barev a tepla tak rychle pomine, že je ověnčen nejenom před svým počátkem girlandami skvělých očekávání, ale i po svém odchodu zanechává mohutné předivo vzpomínek a dojmů, které tak rádi rozplétáme v čase adventu, kdy nám horké sluneční světlo musí nahradit oheň našich krbů a odlesky plaménků vánočních svíček.

Tak, to je celá moje velká asociace vzniklá pod doteky dychtivých očí, které tentokrát ulpěly jen na malém rozmalovaném plátně, do něhož se jen jako náhodou vešel skoro celý rok.

Akad. mal. Miroslav Houšť